Chtěly bychom touto cestou poděkovat všem rodičům a prarodičům, kteří se s láskou starají o své děti a tento drahocenný poklad přivádí ke dveřím naší mateřské školy. Přestože jsme společně ve třídě zažily i krušné a rušné chvíle plné dojmů a emocí a ne vždy jen pozitivních, ty nejsmutnější nám přinesla doba, po kterou jsme neměli šanci se vůbec vidět, usmívat se na sebe, ale ani mračit a řešit pro děti zdánlivě neřešitelné problémy, na které vždy pohlížíme s dospěláckým nadhledem a s kouskem dětské duše v těle pro jejich pochopení. O to těžší je pro nás situace, kdy naše třída není pohromadě a každý má momentálně své místo úplně jinde, ale jako celek dobře víme, že o své místo v naší třídě, ani v našich srdcích nikdo nepřichází. Ba naopak, naše odloučení nás více motivuje na začátek školního roku, kde se uvidíme s dětmi, které se vrátí k nám, ale těšit se budeme i na ty, kteří naši školku už přerostly do školních lavic a přijdou nás pozdravit a potěšit.

Rády bychom shrnuly naši práci, která netrvala ani celý školní rok, ale i tak si myslíme, že se dá považovat za úspěšnou, ale nenazvaly bychom jí prací, možná spíš cestou života.

Tento rok byl velmi náročný i díky tomu, že se nám v září ve třídě sešly děti s různými životními příběhy a povahami, které zpočátku vypadaly, že se nemohou sehrát v jednu fungující skupinu. Tento rok nám na záda nakládal jednu cihličku za druhou, ale také otevíral dveře a ukazoval cestu, jak z těch cihliček postavit něco neskutečně úžasného. Nepřicházely jen děti, přišla k nám i paní asistentka, ze které jsme měli trochu obavy, ale ukázalo se, že nebyly vůbec na místě. Paní asistentka vplula do třídy jako kapr do vody a nejen ten, kdo ji nejvíce potřeboval, ji přijal s potěšením a nejen on vyhledával její pomoc a přítomnost.

Možná právě proto, že už se tento školní rok ve třídě kapříků neuvidíme a nemůžeme tedy už vytvořit žádné společné dílo, je nám velikým potěšením, že naše dřívější společná díla se povedla a jedno dokonce tak, že stálo za zveřejnění. Zapojení do projektu ,,Benešovsko žije příběhy,, nás bavilo a přineslo spoustu společných příjemných zážitků, kterých se nám teď vůbec nedostává, a proto je naše radost větší, když se část naší práce objeví ve stejnojmenné knize.

Děkujeme všem dětem za krásné, ale letos krátké chvíle, které jsme spolu mohli strávit.

Děkujeme i všem rodičů, prarodičům, tetám a strejdům, . . . . , kteří jsou ochotni se s námi alespoň na čas podělit o ty dary, který nám život dává se všemi svými radostmi i strastmi, že jsou ochotni s námi spolupracovat, když se vyskytnou překážky. Když je těch strastí chvílema víc, než by jeden člověk unesl a snaží se s námi to břímě poponést, než společně nabereme síly.

 

Moc se na všechny těšíme v září, společně budeme jako kapři ve vodě.